5 důvodů proč je důležité

pravidelně rozšiřovat

hranice komfortní zóny.


Komfortní zóna je prostor kde se cítíme v bezpečí, kde máme situace pod kontrolou. Je to náš režim, naše zvyky, místa a lidi které známe. Naše bublina, kde víme co od okolí očekávat a jak řešit případné problémy. Jinými slovy, komfortní zóna je svět, kde nás nic nepřekvapí.


Komfortní zónu potřebujeme pro harmonii a pocit bezpečí. Díky ní jsme schopni nastavit si režim a zvyknout si na rituály. Je to prostor pro naše dennodenní fungování. Díky své klidné zóně pohodlí si můžeme odpočinout, zbavíme se stresu a úzkosti.

Čas od času je ale potřeba bezpečí komfortu opustit. Jen díky tomu, že zkoušíme nové věci, se posouváme dál. Jinak ustrneme na místě, na mrtvém bodě, kde se náš potenciál oslabuje. Začnou nás sužovat strachy, obavy a nejistota z nových, neznámých situací. Stagnujeme, rezignujeme na své vize, přestáváme růst. Stereotyp umí být toxický.


Dobrodružná dovolená - přímá cesta z komfortní zóny

Mým oblíbeným vystupováním z komfortní zóny je cestování. Během poslední dovolené jsme si s přítelem znovu otestovaly naše limity.
Jezdili jsme deset dní se scooterem po horách v Andalusii. Sotva jsme se na jeden scooter oba dva s batohy na zádech vešli. Gumicukama jsme měli k zadnímu sedadlu přikurtovaný stan, karimatky a spacák. Spali jsme každou noc na jiném místě, v kempu i v divočině. Během první noci na tvrdé zemi mi došlo, jak úžasná věc je měkká matrace co máme doma.
Každý den jsme uprostřed horkého španělského léta řešili kde načepujeme pitnou vodu. Teplou sprchu jsme měli jen občas a když jsme spali v divočině, pozorovala jsem se začínající tmou nárůst nervozity a strachu. Bezpečí domova, pitná voda na dosah jednoho otočení kohoutku, čisté oblečení…
To všechno jsou věci, které považuji ve svém životě za samozřejmost. Proto mám ráda tohle naše dobrodružné cestování, které mi vždy otevře oči a připomíná mi hodnotu běžných věcí.
Cestování s sebou přináší nové, nečekané situace během kterých se o sobě dozvíme mnoho zajímavého. Jak reagujeme, když máme hlad, nebo když jsme unavení? Je pro nás těžké mluvit s cizími lidmi? Jsme otevření novým zážitkům, nebo se stahujeme do ulity a bojíme se?

Co můžeme získat když rozšíříme svou komfortní zónu?

Každý z nás máme ve svém životě strachy a obavy které nám brání jít za svými sny. Strach a lenost jsou našimi největšími protivníky. Překonat je, stojí velké přemáhání a silnou vůli, ale jen tak se dostaneme dál.
Co všechno můžeme získat když rozšíříme komfortní zónu, kterou tak dobře známe a vydáme se objevovat širé moře světa i svého potenciálu?
  1. Posílíme své sebevědomí

    Rozšiřování komfortní zóny a posilování sebevědomí jde ruku v ruce. Můžete začít s nějakou drobností. Třeba tím, že si řeknete “Každý den uklidím v kuchyni”. Pak to děláte, až se z toho stane zvyk. Vaše podvědomí zaregistruje, že najednou děláte věci jinak, že se měníte. Dokončujete věci, už to není jako dřív, kdy jste si něco slíbili a pak jste se na to vykašlali. Mohou to být “maličkosti”, které nám pomohou si věřit i ve větších změnách.
    Když zkoušíme nové věci, posouváme své hranice a zjišťujeme, že naše možnosti jsou dál, než jsme si mysleli. Takový pocit je balzámem pro nízké sebevědomí.
    Limity svých možností si určujeme sami. Komfortní zóna se nám s novými zážitky rozšiřuje, je ale potřeba s jejími hranicemi pracovat pravidelně a vědomě.
    Dalším cvičením může být třeba to, že až příště nebudete s někým souhlasit, řeknete nahlas svůj názor. Tím, že se naučíte nemlčet jen proto, že je to pohodlnější, také aktivně posilujete své sebevědomí a sebehodnotu.

  2. Posouváme hranice svých možností

    Překračováním svých hranic otevíráme dveře do světa nekonečných možností.
    Zažít něco nového, je po mnoha stránkách obohacující zážitek. To, co pro nás bylo děsivou nejistotou, se stane běžnou součástí našeho života.
    Vystupování na veřejnosti je pro spoustu lidí velkým strašákem. Po pěti, deseti přednáškách, je to ale najednou mnohem jednodušší a přirozenější. A takhle je to se vším.
    Každou novou situací se naše zóna komfortu pomalu rozpíná, rosteme a posouváme hranice svých možností.
    Pokud dlouhodobě setrváváme na místě, náš úhel pohledu se zužuje a odhodlat se a vykročit, je čím dál těžší. Postupem času, pro nás dokonce mohou začít být obtížné i situace, které nám dřív nedělaly problém.

  3. Stimulujeme svůj osobnostní růst

    Nové zážitky, nová místa, noví lidé a nové zkušenosti z nás dělají nového člověka. Prožíváme nové pocity a stimulujeme svůj osobnostní růst.
    Tím, že se odvážíme, můžeme získat mnoho. Ať už se rozhodnete začít běhat, chodit na kurz olejomalby a nebo vyrazíte na seberozvojový víkend, vždy vás to někam posune. Vaše mysl dostane nové podněty, otevřete se novým myšlenkám, překonáte svoji nejistotu a rozvinete novou dovednost.
    Tím, že rozšiřujeme své možnosti, se stáváme flexibilnější a připravenější na nepředvídatelnou budoucnost.

  4. Překonáváme své strachy a stáváme se svobodnějšími

    Neznámé situace jsou sice potenciálním rizikem, často ale zjistíme, že naše obavy byly zbytečné. Tím, že posouváme hranice našeho komfortu, rozmotáváme uzlíky strachů a nejistot, které nás poutaly a držely na místě.
    Skrze nové prožitky se stáváme svobodnějšími a zkušenějšími. Rozšiřování komfortní zóny je vlastně procesem učení. Když jsme byli dětmi zkoušeli jsme nové věci každý den. Tak jsme se naučili chodit, mluvit, lézt po stromech, jíst příborem, zavazovat si tkaničky…
    Po malých krůčcích jsme posouvali svůj um, až jsme se naučili číst, psát, mluvit cizím jazykem..
    To co nás dříve děsilo, dnes zvládáme v pohodě.
    Čím jsme starší tím jsme ale zpravidla pohodlnější a náš růst začíná stagnovat. Nevydáváme se tak často a s dětským nadšením do náruče novým zážitkům, naopak, máme z neznámých situací strach.

  5. Získáváme nové zkušenosti

    Pro náš mozek je důležité, aby se stále učil něco nového. Nové zážitky nás posouvají, hnětou a proměňují. Proměna je principem života a i když je občas naší přirozenou strachovou tendencí proud proměn zastavit, je potřeba si uvědomit, že stejně jako je zkažené voda ve stojatá řece, i našemu nitru neprospívá, když stagnujeme.

Je potřeba najít rovnováhu

Stejně jako je v životě se vším, i v otázce komfortní zóny je potřeba najít rovnováhu mezi přílišným ustrnutím a manickou potřebou stále nových zážitků.
Stereotyp, životní rytmus a denní režim jsou pro nás nesmírně důležité. Je to pevná páteř našeho života. Něco, na co se můžeme spolehnout, pilíř o který se můžeme opřít.
Potřebujeme bezpečí známého, abychom měli potřebné zázemí proto zkusit něco nového.Pokud nemáme pevný základ, nemáme jak nové podněty uchopit a aplikovat do funkčního celku.
To je zodpovědnost každého z nás, zhodnotit a znovu a znovu vyhodnocovat co potřebujeme doplnit a čeho je naopak v našem životě příliš.

Jak můžeme rozšiřovat svou komfortní zónu?

Zkoušet nové věci. Dělat staré věci jinak. Podívat se díky netradičnímu zážitku na svůj život z jiného úhlu.
Co je to něco, co už léta odkládáte? Co byste chtěli zkusit, ale bojíte se? Ten zážitek, vlastnost, zkušenost co vás láká i děsí zároveň…? Pro každého to může být něco jiného.

Zde je pár příkladů:

  • Konverzovat s někým opačného názoru
  • Vycestovat za hranice
  • Uvařit nové jídlo
  • Vstávat dřív
  • Chodit do práce pěšky
  • Vystavit se chladu
  • Podstoupit půst
  • Začít dělat nový sport
  • Naučit se nový jazyk
V našem kurzu Vystav se chladu učíme lidi jak zvládat netradiční, stresující podmínky a jak si skrze ně přenastavit zacyklené vzorce myšlení. Ledová voda je skvělý nástroj jak zkoumat a trénovat svoji mysl.
“Rozšířít komfortní zónu” můžeme také tak, že začneme dělat běžné činnosti naruby - jíst vyměněnýma rukama, číst pozpátku, nebo třeba jako podle slavného filmu Yes Man, říkat na všechno ano. To jsou ale spíše takové hry, které nám mohou okořenit den.
Důležitější, než jednorázový výstup z komfortní zóny, je trvalé posouvání jejích hranic.
Pokud například chcete ráno vstávat dřív, posouvejte si budík raději každý týden o pár minut dopředu, než abyste jedno ráno na sílu vstali v šest, ale další dny zase spadli do starého návyku nekonečného posouvání budíku.

Autor: Anny