Lída a Martina

Zdravíme, Tatranská výzva nás zaujal zejména jako možnost, jak si oživit pobyt v horách a získat během něj více zážitků. Krátce po nalezení Výzvy na Mevyo.cz jsme se tedy domluvily a začaly sestavovat plán, který hned ze začátku narazil na spoustu úskalí, protože jsme chtěly nocovat v horských chatách a na Slovensku jich většina byla plná, a tak jsme si postupně uvědomily, že Tatry se z velké míry rozkládají i na polské straně a stálo by za to ji poznat. Tak nakonec vznikl plán přejít pohoří z Polska do Slovenska.

Po menších komplikacích s dopravou přijíždíme do obce Zakopane, která tak dostála svého názvu J. Zde nastupujeme túru vedoucí kolem jezer Czarny a Zmarzły staw gąsienicowy na tzv. Kozí přelez.

Zmarzły staw gąsienicowy

Nocujeme v chatě v Dolině Pěti polských jezer. Chata byla tak přeplněná, že většině lidí včetně nás nezbylo než nocovat namačkaní jeden vedle druhého na zemi na chodbě 🙂

Dolina Pěti polských jezer

Kozí vrch (2291 m n.m.). Vstávání ve 4 hodiny ráno přineslo své ovoce. Východ slunce jsme stihly úplně těsně, ale nakonec stojíme na vrcholu v 5:50 a užíváme si neskutečný pohled . Cestou dolů nechápeme, jak jsme se tam mohly z chaty vyškrábat za hodinu a půl.

Kozí vrch

Opouštíme Dolinu Pěti polských jezer a směřujeme k Mořskému oku. Při přechodu přes hřeben se nám otevírá úžasný výhled na údolí i na zdolaný Kozí vrch (vpravo), teď už v oblacích.

Dolina Pěti polských jezer

V 15:30 stojíme na vrcholu Rysů, na které jsme vycházely od jezera Mořské oko. Rysy jsou jedinou možností široko daleko, jak přejít z Polska na Slovensko. Výstup z polské strany byla makačka, neustále strmé stoupání a v poslední třetině výstupu řetězy. Po ranním výšlapu na Kozí vrch a přesunu k Mořskému oku jsme při výstupu na Rysy ronily pot a slzy, ale nakonec tam přece jen stojíme. Zatím jsme za tento den zdolaly převýšení kolem 2000m. Překonaly jsme samy sebe.

Rysy

Protože jsme si řekly, že v tentýž den stihneme nalézt i příběh, překonáváme samy sebe podruhé. U rozcestníku v Mengusovské dolině se obracíme směrem na Hincovy plesa a stoupáme k nim. Nevíme, jestli tam příběh bude, protože jsme četly o problémech s jeho nalezením, ale to už je 13 dní zpátky. Na místě určení nic nenacházíme, jenom lžíci a kelímek od piva. Jsme si jisté, že jsme našly zadané místo, a tak jsme se tam aspoň odfotily z několika stran. Jde o první hromadu kamení směrem dolů od nejjižnějšího Hincova oka, 5m od okraje cesty. Příběh pak řešíme jiným způsobem, viz poslední obrázek 🙂

Mengusovská dolina

Mengusovská dolina

Třetí den výpravy plníme dobrý skutek. Ve Štrbském plese chvíli hledáme, co by se dalo podniknout, a cestou sbíráme odpadky. Nakonec se domlouváme se zaměstnanci potravin u turistické ubytovny a plejeme chodník, ale to až poté, co si s nimi dáme štamprli na uvítanou :-). Protože se všichni místní znají navzájem, brzy se s námi seznamuje i majitel protějšího obchodu a chce po nás otrhat rybíz. Souhlasíme a plníme jeho úkol. I když nás to nestálo téměř žádnou námahu a čas, má očividně radost a zve nás na oběd se slovy, že se mu ten rybíz opravdu nechtěl trhat. Zde je příklad toho, že když chce člověk něco udělat bez nároku na odměnu, odměna se nakonec stejně dostaví sama 🙂

Štrbské pleso

Štrbské pleso

Problém s příběhem přestává při kontaktu s místními lidmi být problémem. Paní majitelka od potravin nás posílá do svého dalšího podniku, kde jsou knihy a časopisy o Štrbském plese a Tatrách. Nacházíme spoustu příběhů i pohádek a vybíráme tu, která se nám líbila nejvíce.

 Tatranské příběhyTatranské příběhy

Lída a Marťa