Horské přístřešky

Pro ty, kteří plánují vícedenní přechody hor, mohou být horské přístřešky ideálním řešením noclehu.

Stručně o projektu

Rekreační funkce lesů jsou ve Finsku řešeny prostřednictvím Natural Heritage Services, oddělením Metsähallitus, což je státní lesní podnik, jehož činnost je rozdělena na komerční provoz (lesní hospodářství) a veřejnou správu (ochrana přírody, rekreace a služby s ní spojené, lov a rybolov). Pro dlouhodobou strategii cestovního ruchu v národních parcích (dále jen NP) mají ve Finsku navrženy plány přírodě blízkého cestovního ruchu a způsoby jeho podpory. V rámci programu jsou rozděleny rekreační objekty ve finských lesích do několika typů. Volně přístupné chaty, Výletní chaty a Zemljanky jsou objekty určené pro turisty, lyžaře, vodáky atd. Jsou vhodným místem k zastavení a odpočinku nebo přespání přes noc. Vedle objektu bývá dřevník a suché WC. Objekty obvykle disponují příslušenstvím, což jsou palendy, stůl, lavice a sporák. V zemljankách bývají i krb nebo kamna. Některé z chat jsou přístupné volně, jiné si je potřeba s předstihem rezervovat.

Obecným cílem všech chráněných území je poskytnout návštěvníkům kvalitní zážitek bez poškozování přírodních zdrojů. Metsähallitus se podílel na zavedení principů udržitelného cestovního ruchu, který by braly v úvahu všechny aspekty udržitelnosti. Ekologická udržitelnost představuje schopnost území uchovat si biologickou rozmanitost a rovnováhu i přes ovlivnění lidskou činností. Socio-kulturní udržitelnost území zahrnuje péči o udržitelné kulturní dědictví území. Ekonomická udržitelnost měří dopady cestovního ruchu na NP a dopady přírodě blízkého turismu na lokální ekonomiky v rámci všech aktivit cestovního ruchu. Ten přináší výhody pro lokální obchod a zároveň umožňuje zachovat ostatní prostředky obživy a tradičního způsobu života.

Horské přístřešky vycházejí ze skandinávského modelu volně přístupných chat. Jde o síť staveb vyhrazených k přenocování, přičemž dochází k cílení turistů, přespávajících ve volné přírodě nebo v místech odpočívadel. Tím utváří ucelenější a efektivnější strukturu pro jejich pohyb a trávení volného času a výrazně zlepšují podmínky pro vícedenní pobyty na horách. Jejich správa pak řeší udržitelnost, problematiku odpadu a údržbu.
Design horských přístřešků je ve větší míře odvozen z nové typizace staveb LČR. Zvláštní zřetel je pak kladen na zútulněni interiéru staveb.

U horských přístřešků operujeme s místy, které byly vybírány s ohledem na pohyb, časovou náročnost turisticky značených tras i vytíženost jednotlivých lokalit. Zmapováním a výběrem z dostupných přístřešků a odpočívadel LČR, bylo navrženo několik míst, na nichž by mělo dojít k úpravám původních staveb tak, aby vyhovovaly záměru. Prostor v těsné blízkosti objektů je řešen renovací ohniště formou kvalitnějšího zabezpečení místa proti případnému vzniku požáru (v případě, že místo již ohništěm disponuje).  K snížení ekologické stopy, zejména pravidelným úklidem, vyčleněním místa pro odpad a jeho odvozem. Všechny místa se rovněž nachází v blízkosti příjezdové komunikace tak, abychom zmírnili problematičnost jejich správy. Po dohodě s LČR bylo do sítě horských přístřešků zahrnuto 7 míst.
Zkušenost s projektem nám v první řadě ukázala rozpor mezi snahou o zlepšení služeb pro turisty a skutečností. K projektu jsme přistupovali z pozice slušnějších návštěvníků hor, kteří přicházejí s něčím, co by podobně nastaveným jedincům zlepšilo pobyt na horách. LČR, navzdory sympatiím k myšlence, naopak přistupovali k projetu stále více na základě vlastních, nedobrých zkušeností s turisty, které se projevily jako určitá neochota v přístupu k navrženým změnám – zejména k návrhu podoby úprav interiéru. Nejsou to jen zkušenosti s odpadky, je to také chování některých turistů k přístřeškům jako takovým.

   

Real Time Analytics